Transalpí setkání 12. - 14. 4. 2002
Pátek 12.4.

(c) Josef Krenn

Není to krásnej pohled? Jen ta Bartysova Africa to trochu kazí...:o)

(c) Josef Krenn

Ivanův TA se pomalu ale jistě začíná silně odlišovat od houfu...

(c) Josef Krenn

...a jak málo k tomu stačí.

Na naší transalpácké konferenci na serveru www.pandora.cz se už víckrát probíralo, že by bylo fajn se sejít. Až rozhodné slovo řekl Ivan Mokrý. Určil termín a místo. Původně jsme se měli sejít a nocovat v zatopeném lomu u Lipnice, ale vývoj předpovědi počasí změnil toto rozhodnutí a přinutil Ivana k uskutečnění nouzové varianty. Celá akce se odehraje na jeho chaloupce nedaleko od Ledče nad Sázavou. Mám to z Jičína nějakých 115 km, takže v pátek večer dojíždím za pološera. Hned po zaparkování Terezky vedle stodoly se chtě nechtě musím kochat tím, jak Ivan přes zimu zapracoval na svém TA. Dříve černá motorka se základovkou nastříkanou nádrží se oblékla do slušivého červeno-metalízového kabátku, opravdu moc jí to sluší.
   Vcházím do útulně vyhřáté kuchyně už zvenčí sympatické chaloupky, za plotnou stojí sympatická Ivanova přítelkyně Helenka a na plotně ze všeho nejvíc nejsympatičtější KOTEL teplé a výborné polévky, která během víkendu zasytila nejeden hladový a zmrzlý žaludek. Je půl devátý a já čekám, že dorazí ještě Laďa z Brna. Vysílám kontrolního chrousta v podobě telefonátu a zjišťuju, že Laďa vyměk a zůstal sedět doma za škamny. Nicméně, chlapec je to chytlavý a tak mi nedá velkou práci přesvědčit ho, aby se rychle sbalil (respektive naházel do báglu připraven věci) a vyrazil na cestu. Dávám mu na to hodinu a půl… :o)
(c) Josef Krenn

Sobotní meeting na ledečském náměstí.

   Za chvilku slyšíme zvuk nějaké motorky, přijel Ivanův kamarád Petr, hrdý majitel čtyřtaktní Jawy ČZ. Poseděl s námi asi 3 hodinky a za tu dobu nenechal naše bránice snad ani chvilku na pokoji. Pár minut po jeho odjezdu přijeli kluci od Plzně, Bartis na Africe a Marián na TA. Ubytovávají se a rozdělávají první z objednaných 15 piv….ne, nevypili je všechny ten večer…:o) No a pak už jen čekáme příjezd posledního dnešního ohlášeného návštěvníka. Laďa přijel zmrzlej, s vodou dokonce i v kapsách, ale bramborová polívka ho stejně jako nás staví rychle na nohy.
    Dnes večer nás tu je málo, takže postýlka vychází na každého. Celý večer jsem popíjel mnou dovezeného Müllera napůl stříknutého s Thurgauem, půlka dvoulitrové lahve zmizela pod mojí režií celkem nenápadně, ale zřejmě jsem ty dva neměl míchat dohromady, ráno mě pekelně bolí hlava.

Sobota 13.4.

(c) Josef Krenn

Příjemná paní, ještě s emocí v hlase po tom, co se dozvěděla o přinuceném zavření sklárny, nás provedla provozem.

(c) Josef Krenn

Sklo mám rád, je to úžasnej materiál.

(c) Josef Krenn

Nejvíc mě mrzelo, že jsme si nemohli sami nic vyfouknout, z chladnoucí pece už to zřejmě nešlo :o(

(c) Josef Krenn

Standa hlady vyloženě šilhá, ale obsluha je tady mírná a ceny rychlé (vlastně obráceně).

(c) Josef Krenn

Michal je dobře vybavenej na africkou cestu, na kterou odjíždí za 4 dny.

(c) Josef Krenn

Tak to vypadá fakt drsně...:o)

(c) Josef Krenn

Zastavení pod Českým Šternberkem.

(c) Josef Krenn

Zastávka u cesty.

Probouzíme se a čekáme, kdo ještě dneska dorazí sem na chaloupku. Do avizovaných 10.00 přijíždí už jen Ivča Málek (TA) s Katkou a tak vyrážíme na hodinový okruh kolem Ledče. Ivan vybral pěknou silničku po Vysočině, jedna zatáčka stíhá druhou. Škoda že je mokro, takhle jsme si je moc nevychutnali. Ale i tak to bylo hezky.
    V plánovaných jedenáct hodin přijíždíme zpátky na náměstí do Ledče, kde už na nás čekají Standa Šihovec (BMW GS 1100), Ivoš (AT) a Marek Veselý (XTZ). Kdo potřeboval, dojel si dotankovat a po chvilce vyjíždíme. U Ivanova TA se začali objevovat nepříjemné příznaky. Přeci jen, když vytočíte motorku na 4000 a začne prokluzovat spojka, není to nejpříjemnější. Z náměstí odjíždíme do Tasic, kde Ivan vyjednal exkurzi ve sklárně Jakubova huť. Jedná se o vzácnou technickou památku, kde se již tradičně vyrábí ručně sklo, možná si ještě pamatujete seriál Synové a dcery jakuba Skláře, točil se tady. Po revoluci je tu snad už třetí majitel, ale ten má bohužel smůlu a my s ním. Den předtím, než jsme přijeli, přišlo soudní nařízení s okamžitou platností zastavit kvůli výsledku ekologického auditu provoz sklárny. Šedesát lidí je ze dne na den bez práce. Ve světle této skutečnosti se zdá malicherné to, že si bohužel nemůžeme sami vyfouknout píšťalou nějaký paskřivec, jak bylo avizováno. Škoda, těšil jsem se na to už od Náchoda © Jára Cimrman.
   Po tom, co jsme si prohlédli sklárnu, všechno si nechali vysvětlit a všude vlezli, někteří z nás učinili závratné nákupy v místní prodejně. Mimochodem, doporučuju. Velice pěkný sklo, za velice rozumný ceny. Mimo jiné dělají zdařilé kopie klasických malovaných grogovek.
   Odtud jsme pokračovali směrem na Jevany, podívat se, co má Kája k obědu. Cestou kolem zbohatlických vilek a vil mi celkem vyhládlo. Rozhlížet se moc nestíhám, ale jinak cestičky Ivan vybral opravdu pěkný. Minimální provoz, skoro vůbec se tu nejezdí rovně a jediný, co jsem zachytil v Jevanech byl nádhernej potůček podél cesty, lemovanej skalkama a protékající hezkým lesem. Jenže to je spíš na pěší procházku, což dnes nehrozí.
   Když jsme dojeli k zamluvené restauraci, čekal nás téměř šok v podobě zaparkovaných asi 15 motorek, zřejmě už začala motorkářská sezóna, jak tuhle říkaly na TV Znova….naštěstí tyhle lidičky už jsou zřejmě po obědě a za chvilku odjíždějí kamsi směrem k Neumětelům. Přichází naše chvíle, usedáme k objednanému stolu za pec.Kája tu dnes neobědvá, což je jeho veliká chyba, protože v týhle hospodě vařej skvostně. Sice mě v první chvíly překvapilo, že mají jen samý hotovky, což si většinou nedávám, ale je toho velký výběr a tak si objednávám. Porce veliká, kvality výborné a ceny velice mírné (no uznejte, oběd za 52,- včetně přílohy!). Až pojedete kolem Stříbrný Skalice, určitě se stavte v téhle hospůdce u řeky. Slíbil jsem, že je budu všude chválit, zaslouží si to.
   Jo, a taky se tu k nám připojil Michal Hynek se svojí expedičně vybavenou Afrikou, co za 4 dny po tomto víkendu odjíždí do Afriky. Ráno dodělal držák na hliníkový kufry a tak je teď zkouší naložený kanystrama s vodou.
   Tohle je kulminační bod naší cestou, stáčíme se zpátky směrem k východu a jedeme směrem na Český Šternberk. Silnička je samá zatáčka, já těm vracečkám snad ještě přijdu na chuť…..:o) Zastavujeme v podhradí, ale pěšky se nahoru nikomu nechce, takže hned valíme dál. Za pár dalších kilometrů celý had motorek staví u krajnice. Vepředu jedoucí Ivan má nějaký problem, spojka se hlásí, že už jí to takhle neba. Nedá se nic dělat, Helča musí změnit motorku a odlehčené spojce se snad pojede o něco líp. Dojíždíme na základnu a Ivan s Helčou, Markem a Ivošem tady zůstávají. No a my zbylí se vydáváme vstříc tomu nejhezčímu z dnešního dne. Ivan nám říká o takzvaném Hitlerově mostě. Jedná se o most, postavený za druhé světové války jako součást plánované dálnice Praha-Brno-Bratislava. Celý projekt byl za války odložen, znovu oprášen v poválečných letech, ale v 50. letech opět zastaven. Stavba nové dálnice byla zahájena až v roce 1967 s částečným využitím hotových prvků. Tento most měl ale pro plánované využití nedostatečnou kapacitu, takže nad původní mostovkou byla postavena nová, která je dnes součástí dálnice D1. Směrem od Prahy se můžete projet po spodní části mostu, když na 75. kilometru ve směru na Brno sjedete z dálnice směrem na Hořice a projedete okreskou, která tudy vede. Opravdu to stojí za to.


(c) Josef Krenn

První z navštívených mostů - "Hitlerův most".

(c) Josef Krenn

Další z dnešní řady mostománie, krásnej kamennej most někde u Želivky.

(c) Josef Krenn

Pohled ze břehu na zatopenej kolos stojící po břicho ve vodě.

(c) Josef Krenn

Stojíte přímo na kraji, stačí krok....














   Při prohlížení téhle stavby Michala Hynka napadlo, že tu mají být někde ještě další dva zatopené mosty. Ranža prý bude vědět, kde jsou. Utrženým sluchátkem navazuji kontakt s výše jmenovaným a dostává se nám informace, že k těm mostům se dá dostat od Hulic. Vydáváme se tím směrem a po opravdu kraťoučkém bloudění se dostáváme na to správné místo. Cesta nás vede lesem, bažinou :o), ale mosty tady opravdu stojí. Obzvlášť ten delší stojí za to. Na břehu přehrady, kde kolem vás není vůbec nic než čistá příroda, najednou stojí most těsně nad hladinou, který končí vprostřed přehrady a ke kterýmu nevede silnice. Fascinující pocit stát na něm… Pošmourná atmosféra s mrholením a padající tmou jen přidává zvláštní nádech tomuhle okamžiku. Nemůžeme se tu bohužel dlouho zdržet, začíná pršet a přestává být vidět. Zpáteční cesta k Ivanovi na chalupu už je spíš nutné zlo k dnešnímu jinak perfektnímu dni. Prší, ale jen drobně, takže musím jet s otevřeným plexi, čímž se mi zamlží a zaprší brýle, takže skoro celou cestu jedu jen po koncovým světle Laďi.
   Po příjezdu na základnu už nás čeká krásně plápolající táboráček, čerstvej chleba, buřtíky a na vidlích se pečící živanskou (pokud byste nevěděli, je to takový ražničí :o))). Večerní idylka, ani tolik nevadí, že drobně kape. Ke spánku se ukládám do báječný stodoly, na měkoučkou karimatku do (zatím ještě) novotou vonícího spacáku.

Neděle 14.4.

   Po probuzení nás čeká vzorně prostřený nedělní stůl, díky naší hostitelce. Za vlast padají poslední zbytky vynikající bramboračky a vůbec všechny zbytky, přeci se s tím nepovezem domu, jídlo se líp vozí v břiše než v kufrech. Začínáme balit, postupně se rovnáme na plácek pod chalupou, poslední skupinové fotky a neradi se rozjíždíme po skupinkách domů.
   Ivane díky za celý víkend, bylo to super, řekl bych téměř bez chybičky (ta spojka to maličko kalila) a moc se těším na další Transalpí setkání, ať už tady, v Jičíně, nebo kdekoliv jinde.
(c) Josef Krenn

TA jednotka nastoupená v plné polní. Chybí jen Ivan, jeho marod TA stojí u stodoly.

(c) Josef Krenn

Zbývající osazenstvo víkendového setkání.





ZPĚT