Jak to u mě všechno začalo

Když jsem poprvé vzal do ruky fotoaparát s úmyslem fotit, bylo mi něco kolem 8 let. Byla to naše Corina na svitkový film. Pamatuju se, jak jsem vždycky běžel do drogerie koupit nový film, abych mohl cvakat. Pravdou sice je, že první fotky z něho jsem viděl asi před pěti lety, kdy jsem náhodou objevil jeden starý nevyvolaný film. Jeden film – žádné jiné “dílo” z té doby se nedochovalo. Ale zřejmě svět umění o nic až tak závažného nepřišel. Mými prvními fotografickými objekty, co si tak pamatuju, byli členové rodiny, ale především psi. Jednak náš první jezevčík a také všichni psi, které jsem kde potkal na ulici. Potom jsem se na dlouhý čas s fotoaparátem rozešel. Druhé naše setkání bylo někdy v mých patnácti letech. Tenkrát v létě, těsně před pádem železné opony se nám podařilo vycestovat na dovolenou do Rakouska, Švýcarska a Německa, no a při té příležitosti se samozřejmě fotografovalo. Ovšem to bylo běžné turistické focení a nevím, jestli se vůbec patří o něm zmiňovat.

No a potom přišel čas, kdy jsem jako převážná většina mladých mužů nastoupil do armády. Nebyl jsem totiž sportovec a proto jsem byl uznán schopným pro výkon základní vojenské služby (mám totiž zkušenost, že čím větší sportovci, ať už fotbalisti, atleti atd., tím větší šance dostat modrou knížku ze zdravotních důvodů, tento fakt si nedokážu vysvětlit). Nastoupil jsem do Jinců jako řidič (byl jsem pravděpodobně jediný řidič Armády České republiky s celkem 8-ti dioptriemi). Průběhem vojenské služby se zabývat nebudu, je to povídání sem nepatřící a celkem nevýznamné. Podstatné pro mě ovšem bylo, když při odchodu do civilu můj kamarád Leoš Vorel přinesl fotoaparát (tuším, že to byl nějakej Zenit) a zvěčňoval nás všechny na památku. V tu chvíly jsem si vzpomněl, že někde doma odpočívá Minolta Hi-Matic F, vyhrabal ji a od té doby jsem začal fotografovat. Toto bylo někdy v roce 1994. Postupem času mi přestala Minolta stačit a začal jsem se poohlížet po něčem jiném. Nejprve jsem chtěl zůstat věrný značce a pokukoval jsem po Minoltě Dynax 3xi. Ale studiem prospektů, což byly pro mě v tu dobu jediné zdroje informací o fotoaparátech, jsem došel k názoru, že značka NIKON je pro mě to pravé. Zpočátku mé rozhodování bylo mezi dvěma typy – Nikon F50 a Nikon F601. Nakonec jsem se rozhodl pro F601 a dodnes toho nelituju.Od té doby mi prokázala spoustu dobrých služeb a procestovala se mnou spoustu míst.Zajímavé možná je, že dříve než fotoaparát jsem si pořídil objektiv a to SIGMU 28-70 / 2,8-4.
    Ať už Nikon mokl ve Vysokých Tatrách, nebo mrzl při lyžařských výletech, nikdy mě vlastním přičiněním nezklamal. Pokud byli nějaké problémy, většinou mým zapřičiněním (slabá baterie, špatně zložený film, ...)
    Po nějaké době mi začalo chybět delší sklo a vzhledem k omezeným financím a vcelku dobrým zkušenostem se značkou Sigma jsem si pořídil objektiv SIGMA 70-300 / 4-5,6. No a na podzim roku 1998 jsem se konečně odhodlal k další větší finanční investici a pořídil si vytoužené druhé tělo Nikon FM2n.
    Při tom všem jsem stále fotil a fotil a postupně se upřesňovalo mé zaměření. Zpočátku jsem fotil všechno možné ať už to bylo zátiší, krajina, lidi, reportáž. Nyní se soustřeďím převážně na krajinu, ale pochopitelně když vidím kterýkoliv jiný námět ať už z makra nebo třeba z té reportáže, neodolám a cvaknu si také. V současné době se snažím dát dohromady alespoň 20 zapaspartovaných fotografií na uspořádání malinké výstavičky. Jde to pomalu, každý kdo fotí asi ví, jak rychle přibývají fotografie, s kterými je člověk-fotograf opravdu spokojený, ale přeci jen už pár fotografií mám, z nichž některé můžete vidět v mé galerii.
 
 

ZPĚT