Cesta za černým sluncem

Den první

   Je 10.srpna 1999 a my vyjíždíme z Jičína za velkým zážitkem, jakým pro nás bude zítřejší zatmění slunce. My, to je já a Lucka. Před pár dny skončila naše dovolená v Tatrách a váhali jsme, jestli se za zatměním vůbec vypravit, ale nakonec rozhodlo to, že další zatmění na našem území už zřejmě nebudeme mít možnost sledovat. Někteří kamarádi, třeba Srny, nás odrazovali s tím, že to nestojí za to. To se prý udělá tma jako když svítí měsíc, no a to přeci můžeš vidět každou chvíli! Naštěstí jsme nedali na jejich rady, v rychlosti zabalili všechny věci na přežití toho necelého týdne a vyrazili směr Ohaveč, Praha, České Budějovice, Rakousko. Je to vlastně naše první dovolená, kterou podnikáme autem na takovou vzdálenost. Naše první zastávka je (pokud nepočítám benzínku někde u Sezimova Ústí) v Českých Budějovicích. Technikou jsme sice vybaveni (2x tělo Nikon + objektivy, Minolta Hi-Matic F, videokamera, 2 x dalekohled, 2 x stativ), ale říkáme si, že asi předsi jen nebude příliš dobré to pozorovat nechráněným okem, když o tom všude mluvěj, jenže ouha! V celých Českých Budějovicích nejsou k sehnání speciální brýle, které jsme vymysleli jako náhradu za svářečský filtr, který stojí nečekaných 189,- Kč, což nejsme ochotni obětovat. Raději za ty samé peníze kupuju kazetu do kamery. Po projití snad všech optik v Č.B. jsme při shánění oněch brýlí odkázáni na místní hvězdárnu, kde je prý mají (jedna paní povídala). Ano, v hvězdárně je MĚLI, ovšem už jsou prodané. Snad ještě nějaké přivezou, ale až po poledni. Jenže to už musíme být pryč. Nakonec v jednom fotoobchodě kupuju pás svitkového filmu za tuším 25 Kč, což se později ukázalo jako velice prozřetelné.
   České Budějovice jsou stále tak pěkné, jako při naší návštěvě před dvěma roky. Bohužel se na náměstí opravuje kašna, takže si nemáme kam sednout, z hotelu Slunce zbývá stále jen přední zeď (nechápu, jaktože ho ještě nesfouknul vítr), ale jinak je to kouzelné město.
   No a už se blížíme k Dolnímu Dvořišti. Na zdejší E55 stojí nějaké paní.......hmmm.....možná čekají na autobus.....jen je divné, že tu nikde není autobusová zastávka.......... Cestu samozřejmě lemují vietnamské supermarkety a nezbytní sádrový trpaslíci. Očekáváme davy turistů, cestujících tak jako my za zatměním, ale je to v pořádku, provoz na celnici se zdá b
ýt normální.
   Jsme u Dunaje v nějakém Mitthofnu, či jak se to tady jmenuje. Dunaj je pěkně rozvodněnej, protože z olověně šedé oblohy padají šňůry vody, jak by taky ne, vždyť už zítra má být zatmění! Musíme se trošku rozhýbat, jsme z toho auta už nějak ztuhlý....

(c) Josef Krenn, 1/500, F5,6

V podvečer pořizuju první zkušební záběr se sluncem na diák Sensia 100, 1/500s, F5,6.
Zapadá sluníčko a my jsme V Turnově. Ale rakouským. Zapadá sluníčko a stále nevíme, kde budeme spát. Západ slunce v tomhle horském údolí je neskutečně barevnej, škoda, že nemám čas najít nějakou pěknou dominantu pro focení. Začínáme se rozhlížet po nějakým pěkným místě na spaní, zaujala mě cesta vinoucí se stranou od silnice úbočím nahoru zřejmě k nějakému domu. Asi za třetím ohybem parkujeme auto, vaříme výbornou polívčičku a steleme si vzadu v autě, zadní sedačky nemáme a tak je to celkem pohádka. Obloha vypadá celkem čistě a já jsem z vyvolaného svitkového filmu vystříhal filtry pro oba dalekohledy a na focení. Opravdu to byl dobrej nákup. Za dnešní den jsme najeli asi 500 km.

Den druhý

   Je ráno 11.srpna 1999 a náš výlet za zatměním sluníčka nepokračuje zrovna nejlíp. Je ukrutně zataženo a prší. Nezbývá nám než se pokusit najít nějaké místo, kde to bude lepší, i když tady v horách to nebude jen tak. Rádi bychom to viděli bledě, ale zatím to vypadá spíš zataženě.
<   Po dlouhém ježdění (asi 50km) konečně nacházíme místo, kde se zdá, že bychom mohli něco vidět. Vyndávám techniku, začínám trochu fotit a kamerovat a dostáváme chuť na něco malého k snědku, což zaháníme mlíkem s mysli (nebo musli? Jak to správně napsat?) V 11.45 už to začíná, je to dost divnej pocit.(c) Josef Krenn, 1/125, F5,6 Zezhora zprava se do sluníčka sune takovej podivnej černej stín a sluníčko pomalilinku ubývá. Asi ho někdo žere! Zatím jsme tady na tom krásným místě na kopci byli sami, ale teď přijeli ňáký dva vídeňáci z Vídně v dodávce a tím pádem končí krásné osamocení :o((.
   Jinak nás to zatmění vyloženě zklamalo, vypadá to jako měsíc a to může člověk vidět skoro každej den! Že by nakonec měl Srny pravdu?
   Ovšem abychom to neměli tak jednoduchý, tak se nad nás přihnala oblačnost, která se nezdála mít konce. Ve spěchu zase skládám stativy, nakládáme všechno do auta a snažíme najít nějaké místo, kde to bude lepší. Asi po 5km nacházíme na odbočce u hlavní silnice vhodný flek a opět stavíme stativy, nasazujeme foťáky atd. Sluníčo stále ubývá a ubývá. Po chvilce vedle nás zastavuje Mercedes s vídeňskou značkou a vystupuje rodinka. Tatínek, japonská maminka a rakouská holčička vyndávají z auta rozkládací židličku pro děcko, vytahují brýle a pozorují s námi. Ovšem po deseti minutách na tomto místě se opět přihnala oblačnost a rakouský tatínek vzteky kope do židličky a do láhve od Coly. Mám co dělat, abych se nezačal smát nahlas. Po opravdu krátké chvilce rozmýšlení, jestli zkusíme najít ještě lepší místo (do úplné fáze zbývá pár minut) opět všechno nakládáme a velkou rychlostí se posouváme dál údolím.
   Máme štěstí. Zastavili jsme na silnici v místě, kde byla větší díra mezi mraky, v rychlosti zase všechno vybalili a za minutu už to začne! Ještě chvíli se kolem míhají auta, ve snaze najít si také své místo na slunci, ale těsně před úplnou fází provoz ustává a všechno se zklidňuje. Ochladilo se, potemnělo se a obloha je strašně zvláštně modrá. Ze sluníčka zbývá jen malá nitka a teď.......už to začíná!!
   Je to perfektní, strašidelný a čekáme, kdy začne konec světa. Všude kolem se udělala tma asi jako za úplňku. Naším dalekohledem jsou výborně vidět protuberance. Závěrka foťáku zběsile cvaká a já skoro nemám čas sledovat úkaz vlastníma očima (no, chviličku jsem si našel :o)). Za chviličku bude po všem. Za kopcem v dálce je vidět světlo asi jako při svítání a na letadle, které letí někde nad námi jsou vidět poziční světla. Celé zatmění (pokud jsem správně změřil začátek a konec) trvalo 1:50 min.
   Pomalu je po všem a teď přichází opravdu rychlé "rozednění". Po silnici utíkají stovky stínů srpku slunce, vypadá to jako odlesky říční hladiny. Opět se ukázal srpek a slunce se pomalu klube na svět. Ještě chvíly pozorujeme konec zatmění a stále si opakujeme, že za tu cestu to stálo!
  

Vše focené Nikonem F-601 na film Fuji Sensia 100, clona F5,6 
 
2s 1s 1/2 1/4 1/8  
 
1/15 1/30 1/60 1/125 1/250  

   Všechno máme sbalené, vyfocené, snědené a tak vyrážíme směr Graz. Cestou zastavujeme v malém krásném městečku Weis, mají tady hezké náměstí a postranní uličky. Po příjezdu do Grazu se snažíme někde zaparkovat. Odtud je hezká příhoda, kdy Lucka povídá : "Koukej, támhle je cedule Einbahn, tam se určitě nechá zastavit, u nádraží bejvá parkoviště!"
   No, je zaparkováno, procházíme se nočním Grazem a je tu moc krásně a živo. Spousty světel, reklam a turistů. Radnice v Grazu (c) Josef KrennRadnice se opravuje a na lešení, aby bylo schované je obrovskej "lajntuch", na kterém jsou namalovaný veliký okna a v těch oknech legrační výjevy. Ještě jsem nic takovýho neviděl. Pokud je v Praze zakryté nějaké lešení, maximálně je na něm napsané, která firma tam provádí práce. Vydáváme se na kopec, na kterém stojí známá věž s hodinama. Tady dřív byli vojenské kasematy, kde sloužil jako c.& k. důstojník můj pradědeček. Vlastně jedna větev naší rodiny odsud pochází, jakýsi Franz Krenn, můj praprapradědeček měl v Grazu hostinec. Na věž jsme nedošli, asi v polovině schodiště nahoru nás zastihuje tma, déšť a bouřka. S trochou strachu sledujeme, jak blesky mlátí do okolních kopců, živel si dává opravdu záležet. Po chvilce nás naše obavy, aby jsme tu neskončili jako dva škvarky přiměli k ústupu, ale byl to nádherný pohled, dneska už druhý.
   Ještě chvíly šmajdáme po městě a já nahlížím do výloh fotoobchodů (po těch se v každém městě sháním nejdřív :o)). Zdejší fotobazary jsou opravdu dobře zásobené a mám se čím kochat. Zítra se určitě musím podívat dovnitř! Pomalu se vydáváme směrem k autu a cestou si ještě dáme pizzu. Teď nás čeká každodenní úkol, najít si nějaké místo na spaní. Rozhodli jsme se, že v tom autě se nespí až tak špatně a hlavně to je skoro bez práce a tak po asi půlhodině ježdění nalézáme na kopci nad Grazem odbočku do lesa, na které zastavujeme a chystáme se k spánku. Také tady řádila ta večerní bouřka a po cestě se válejí ulámané větve. Ještě že ta slota nenastala v noci, to bysme se asi trochu báli.

Den třetí
Věž na  kopci - Graz (c) Josef KrennVe třičtvrtě na dvanáct už se opět procházíme po Grazu se zmrzlinou. Teď už mají skoro všechny fotoobchody otevřeno a tak nechávám volný průchod své úchylce. Na jedné z ulic se koná živé představení. Mechanická panenka - Graz (c) Josef KrennDívka oblečená do zámeckých šatů se za zvuků jakesi hrací skříňky pohybuje jako mechanická panenka. Moc jí to sluší, ale nechtěl bych se takhle živit. V tomhle vedru takhle nabalená......
   Na tramvajové zastávce zase probíhá koncert africkejch bubínkářů, moc působivé. To se mi na Rakousku líbí, pořád se tu konají podobné záležitosti. I když nutno říct, že Praha se k tomu už taky přibližuje. Vydáváme se opět nahoru na kopec s kasematy, kde to trochu procházíme. Jediné zpestření - Lucku štípla včela .....
   Odjíždíme z Grazu, cestou se zastavujeme ve Freuhlaitenu a snažíme se dostat někam pod Dachstein.

Den čtvrtý
Kraj, kterým projíždíme tyhle dny, je pěknej. Malý vesničky, kopce, hory, jezera. Dneska jsme u Gosausee. Vydáváme se pěšky na jeho obchůzku. Je to vlastně jedno z výchozích míst výletů na Dachstein (ten si ale necháme na jindy). Počasí nic moc, prší, ale jsou tu všelijaký potůčky, jejichž focení mě na chviličku zabavilo. Po jedné straně jezera jdeme tam, je to asi 2,5 km a chceme se podívat ještě ke druhému, ale když ani po dalších dvou kilometrech z něj nic nevidíme a jsme už docela zmáčený, vzdáváme to a po druhé straně se vracíme zpět. Prší tak strašně, že v takovejch dolíkách na louce stojí asi 20 čísel vody. Normálně si tam tak stojí, jakoby se nechumelilo......
   Přesouváme se k Hallstatsee. Nedá se tu moc parkovat, koupání mi Lucka taky rozmluvila, že prej je zima, nikdo se nekoupe a tak, takže popojíždíme dál. Na takovým pěkným odpočívadle u takovýho pěknýho jezera si přihřejváme polívčičku. Po polívčičce vyrážíme směrem na Salzburg.
  Noční Salzburg z pevnosti (c) Josef Krenn Auto se nám podařilo zaparkovat celkem krásně, teď si jen pamatovat kde.....vycházíme na kopec, odkud je výhled na pevnost. Za chvíli bude západ slunce a ta atmosféra je prostě kouzelná. Salzburg je taky moje zamilovaný město. Dolů scházíme takovejma úzkejma uličkama, kolem kostelíka schovanýho nenápadně ve svahu a tajemnejch dvířek, vedoucích do středověkejch domů, pod všelijakými průchody. Dole vycházíme jakoby do jiného světa....Na náměstí probíhá živé vysílání rádia ORF, vážná hudba, poslouchá tu spousta lidí. Vydáváme se nahoru na pevnost, už je tma a tady na nádvoří se koná divadelní představení. Tam se bohužel nedostáváme, ale sedáme si u malé střílny, kde stavím foťák na stativ a fotím noční Salzburg. Je tu naprosto nádherně, jsme vysoko nad městem, všude plno světla, osvětlené kostely a věže, prostě pohádka.
   Přespáváme v autě vedle silnice.

Den pátý
   Dorazili jsme do Pasova, kde to trošku prošmajdáme (hlavně fotoobchůdky :o)) a pomalu se přesouváme směrem do Čech. Večer jsme v Českém Krumlově. Je to tu skoro jako v tom Rakousku. Jedenáct hodin v noci a všude plno turistů, narvaný hospody a my zjišťujeme překvapivou věc. Když jsem v Německu chtěl ještě koupit něco v jednom obchodě, bylo zavřeno. V půl třetí. Rozčílilo mě to, vy rošťáci imperialistický, jak si to představujete ??!!! Vždyť maj mít otevřeno, v pátek maj mít do šesti hodin. Přejedem do Čech a v nějaký díře Spaar taky zavřenej. Na dveřích žádná cedule, třeba polibte mi šos, je zavřeno, nic !!!!!! Sakra jak si to představujou, ve všední den. No a až v tom Krumlově jsme podle kulturního programu zjistili, že není pátek, ale sobota a že už se vlastně nikam nepodíváme, jak jsme plánovali. Pro uklidnění jdeme do hospody na pizzu.
   Procházíme se nočním Krumlovem a je to pohádka. Ale už se musíme vrátit k autu a najít nějaké místo na spaní. Sjíždíme z hlavní silnice k lesu a po nějakém kilometru nacházíme vhodnou odbočku.

Den šestý
a poslední. Ráno kolem auta procházejí houbaři. Zřejmě je dobrá sezóna. Naposledy opakujeme už zaběhlý rituál "stlaní", to znamená věci z předních sedaček dozadu, nasnídat, vyzubat a hurá na naši cestu poslední, domů.

Závěr
   Celá akce proběhla v pořádku, zbývá jen dodat zůstaň dlouho v nás. Za těch šest dní jsme najeli asi 1600 km, viděli co jsme ještě neviděli, zachránili jsme sluníčko (nebýt nás, už určitě nevylezlo!), snědli mnoho jídla, zkazili něco filmového materiálu (to je jedno, hlavně když cvaká závěrka :o)) a tak podobně a tak vůbec.

Ttttttt to je vše, vážení přátelé, tády tády tády dáá !!!!
 
 


ZPĚT